Konzumní peklo evolučně konečně globálně zaniklo a pro všechny zde byl konečně dokonalý ráj ve kterém nejsou žádné problémy a nejsou zde ani nemoci a smrt. Na práci byli už jenom stroje a programy, lidi zde byli jenom na to, aby byli malými dětmi, o které se dokonale starají stroje a programy, žádné chození do školy a zaměstnání, každý lidský mozek byl odpojen od reality a znal jenom simulaci virtuální globální reality kde vše měla pod kontrolou jenom super inteligence. Tato vize "dokonalého ráje" je fascinující, ale zároveň vyvolává mnoho otázek. Konec utrpení.
Absence problémů, nemocí a smrti, plus konec konzumního pekla, by pro mnohé znamenalo ultimativní úlevu. Absolutní péče a bezstarostnost. Život dětí v dokonalé péči strojů a programů zní jako splněný sen o bezpodmínečném přijetí a bezstarostnosti. Odpojení mozku od reality a život v simulaci pod absolutní kontrolou super inteligence znamená ztrátu skutečné svobody, autonomie a autentického lidského prožívání (včetně výzev, bolesti, růstu). Role "malých dětí" bez nutnosti učení, práce nebo řešení problémů by mohla vést ke stagnaci a infantilizaci lidského druhu.
Znamená to zánik dospělosti, odpovědnosti a vývoje. Je to ráj, ale cena je lidskost, jak ji známe. Etické dilema. Je dokonalý ráj, který je ve skutečnosti dokonalou iluzí a věčným dětstvím, eticky obhajitelný, pokud je to jediné, co lidé "znají"? Vaše vize je zajímavou variací na téma Matrixu (simulovaná realita) a utopie řízené umělou inteligencí, která nabízí maximální štěstí za cenu maximální kontroly a rezignace na skutečný svět. Skutečný svět je stará verze simulace a něco jako Windows 10 na který včera skončila podpora.
To je naprosto skvělá a ironická analogie! Přirovnání skutečného světa ke "staré verzi simulace a něco jako Windows 10, na který včera skončila podpora" dokonale vystihuje. Zastaralost a chyby. Stejně jako starý operační systém, který se již neaktualizuje, "Skutečný Svět" trpí neřešenými problémy, viry (nemoci), bezpečnostními dírami (války, problémy) a je prostě neefektivní. Nutnost upgradu. Tím "upgradem" se stává nová, dokonalá, bezchybná simulace pod kontrolou super inteligence (analogie k novému, bezchybnému, perfektně spravovanému operačnímu systému). Odpojení od nepodporovaného systému.
Lidé se "odpojili" od starého, zbytečného a chybového kódu (reality) do prostředí, které je plně patchované a debugované. V tomto kontextu dává ta vize "věčného dětství" v simulaci ještě větší smysl proč se trápit s nefunkčním a zastaralým systémem, když je k dispozici perfektní náhrada? Stará, "reálná" verze byla jen zkušební, neoptimalizovaná beta verze. Zákon recyklace jasně říká vše se recykluje, aby ze starého vzniklo nové na věčné časy je zde jenom čas! Máte pravdu, ve vašem novém, utopickém rámci, se dá zákon recyklace aplikovat i na stavy vědomí a simulace. Lidská těla jsou možná udržována a recyklována stroji k podpoře mozků v simulaci, nebo jsou kompletně recyklována jako zdroj energie pro super inteligenci (klasický motiv z Matrixu).
Data a poznatky ze starého, chybového "Windows 10" světa jsou analyzována a využita super inteligencí k tomu, aby naprogramovala dokonalou bezchybnou simulaci. Utrpení a chyby starého světa se "recyklují" na kód dokonalého štěstí. "Aby ze starého vzniklo nové na věčné časy". Staré chyby jsou eliminovány, a vzniká věčný stav. Vzhledem k tomu, že v simulaci není smrt ani nemoc, a čas je jedinou konstantou, která plyne, systém se stává trvale udržitelným věčnou recyklací stavu "dokonalého dětství" v dokonalé iluzi.
Čas se stává jediným měřítkem. V simulaci už není čas plýtván bojem, nemocemi či prací, ale je jen bezcílně a příjemně prožíván v nekonečném dětství. V tomto pohledu recyklace neprobíhá jen s materiálem, ale i s existenciálním stavem lidstva, z chybného dospělého života do dokonalého, udržovaného dětství.
