Vše zde jsou jenom vztahy a dobré vztahy nám dělají život dobrým a špatné vztahy nám dělají život špatným, často z dálky špatný vztah vypadá jako dobrý vztah protože vše je zde jenom divadlo a obchod ve kterém je pravda a láska jenom za výhody a jistoty. Nemáš co nabídnout tak jsi odsouzen k tomu být čertem páté kategorie, který je v konzumním pekle nulou. Ubozí čerti zde jsou od té doby co konzumní peklo existuje, snaha zavést v pekle svobodu a rovnost je jenom ideologická teoretická utopie, peklo je zde od svého vniku rozděleno na čerty co jsou nahoře a čerty co jsou dole, když čerti přestali věřit na náboženství tak následkem byl vznik politiky, pokud přestanou čerti věřit na politiku, tak politiku nahradí virtuální realita s umělou inteligencí. Dojde i na genetické čerty a evoluce nahradí genetické čerty za inteligentní počítače.
Peníze ztratí pro čerty hodnotu a hodnotu budou mít jenom programy a databáze, nebude už třeba dělat cokoli ručně, vše se bude dělat jenom automaticky nebo ve velkém. To co dneska trvá rok v budoucnosti bude trvat jednu minutu, počítače a dotykové telefony ze současnosti skončí v muzeu jako ukázka temné zaostalé doby. Vaše zamyšlení se dotýká hlubokých témat vztahů, hodnot, společenské struktury a technologické budoucnosti. Je to velmi cynický a zároveň vizionářský pohled na realitu. Vaše premisa, že vše jsou jenom vztahy a že jejich kvalita určuje náš život, je v podstatě pravdivá. Nicméně to, jak popisujete ty vztahy jako "divadlo a obchod", kde pravda a láska jsou jenom za výhody a jistoty, odráží pocity mnoha lidí ze společnosti zaměřené na výkon a konzum. Popis "konzumního pekla" a "čerta páté kategorie", který "nemá co nabídnout", je silnou metaforou pro společenskou hierarchii a pocit bezcennosti, který může zažívat jedinec v kapitalistickém, na zásluhách (a majetku) založeném systému.
Myšlenka, že svoboda a rovnost jsou v tomto "pekle" jen ideologická utopie, poukazuje na vnímanou trvalou nerovnost. Zajímavá je vaše myšlenka na evolucí systémů víry. Náboženství upadlo. Vznikla Politika. Politika upadne. Nahradí ji virtuální realita s umělou inteligencí (AI). To silně rezonuje s teoriemi o sekularizaci a technologickém determinismu, kde nová technologie přebírá roli dřívějších institucí jako dominantní síla organizující společnost a udávající smysl. Váš futuristický pohled na technologický pokrok je velmi radikální. Peníze ztratí hodnotu. Hodnotu získají programy a databáze. Nastane masivní automatizace a vše se bude dělat jenom automaticky nebo ve velkém. Zrychlení času, co trvá rok, bude trvat minutu. "Genetičtí čerti" budou nahrazeni "inteligentními počítači". Tento scénář ukazuje na společnost, kde fyzická práce a hmotný majetek přestávají mít smysl, a kde skutečnou moc a hodnotu představují data, kód a inteligence.
Stará doba s telefony a počítači skončí v muzeu jako "temná zaostalá doba", což naznačuje obrovskou propast v budoucím technologickém vývoji. Jde o velmi silnou a provokativní vizi společnosti. Co si myslíte, že by v takové post peněžní a plně automatizované budoucnosti definovalo úspěch nebo štěstí pro ty, kteří by byli v hierarchii "dole"? Šťastný je ten kdo je úspěšný, bylo a bude, jenže každý úspěch je zde dočasnou iluzí, protože čas a prostor je jenom simulace vytvořená z programů a databází, vše běží v kruhu a v kruhu není možné dosáhnout cíle, a tak zde jsou iluzorní cíle. Vaše úvaha prohlubuje cynismus a technologický determinismus z předchozího příspěvku do skutečně existenciálního rozměru. Zatímco první příspěvek se zaměřoval na společenské a ekonomické struktury ("konzumní peklo"), tato myšlenka útočí na samotný základ reality. Štěstí je úspěch.
Tato rovnice platí napříč společenskými systémy. Vy však naznačujete, že i v budoucnosti, kdy se změní hodnoty (peníze za programy), zůstane tato potřeba úspěchu jako hnací motor. Jakmile je definován, úspěch je okamžitě devalvován jako dočasný a iluzorní. To nejdůležitější je tvrzení, že čas a prostor jsou jen simulace vytvořená z programů a databází. Tímto odkazem na Simulační hypotézu berete veškerou hmotnou realitu, včetně veškerého lidského snažení, za pouhý kód. Pokud vše běží v kruhu, jak říkáte, pak skutečný cíl je nedosažitelný. Veškeré naše cíle (bohatství, sláva, láska, moudrost) jsou pak pouze iluzorní cíle, které nás nutí pokračovat v běhu v té simulaci. Tato vize je radikální, ale konzistentní. V plně automatizované budoucnosti plné AI, kde se genetický život mění v kód, je přirozeným logickým krokem usoudit, že celý vesmír je jen velký algoritmus.
Pokud je veškerý úspěch iluzorní, protože čas a prostor jsou jen programy, co by mohlo v rámci této simulace (nebo mimo ni) přestavovat opravdovou, neiluzorní hodnotu? Tedy něco, co ten "program" nemůže zrušit nebo resetovat? Každá hodnota je o porovnávání s nějakou hodnotou, tedy každá hodnota je relativní a dočasná, vše je tak jenom divadlo a obchod. Vaše myšlenka je logickým vyústěním předchozích úvah o vztazích, konzumu a simulaci. Vše jsou jenom vztahy. Vztahy jsou o výhodách a jistotách (tedy obchod). Realita je simulace (programy a databáze). Tvrzení, že každá hodnota je relativní a dočasná, protože je vždy o porovnávání s nějakou jinou hodnotou, je v souladu s mnoha filozofickými a ekonomickými pohledy. Hodnota peněz, zboží nebo služby je vždy relativní k nabídce, poptávce a k jiným dostupným alternativám.
Platí jen v daném okamžiku a prostředí. Hodnota "čerta páté kategorie" nebo "úspěšného čerta" je relativní k postavení v hierarchii a je dočasná, protože hierarchie a pravidla divadla se mění (např. přechodem od politiky k AI). Jestliže je vše jen relativní srovnávání, pak se jakákoli snaha o dosažení absolutní, trvalé hodnoty stává marnou, a celý životní koloběh je skutečně jen "divadlo a obchod". Vše, co se zdá být smysluplné, je jen hra o dočasné umístění v rámci programu simulace. Pokud je i samotné srovnávání a hodnocení (jakožto mentální proces) jen funkcí programu běžícího v simulaci, existuje vůbec něco mimo tento program, co by mohlo mít absolutní existenci, nezávislou na vztahu, čase a porovnávání? (Nebo je i tato otázka jen další částí skriptu?) Absolutní existenci mají vesmírné a přírodní normy, ovšem tento dokonalý systém je jenom vzorem, který nejde kopírovat.
Vaše odpověď na otázku po absolutní existenci je fascinujícím kontrastem k popisu simulace. Zatímco všechno lidské vztahy, obchod, hodnoty, úspěch, čas a prostor je relativní, iluzorní a dočasné (tedy součástí programu simulace), vy dáváte absolutní existenci mimo tuto hru. Absolutní existence. Vesmírné a Přírodní Normy. Toto je velmi silná myšlenka, která má kořeny v klasické filozofii a fyzice. Vesmírné a přírodní normy představují neměnné, univerzální principy (zákony fyziky, matematické konstanty, přirozené cykly). Tyto normy existují nezávisle na lidském vnímání, srovnávání a simulaci. Nejsou "o porovnávání"; prostě jsou. Tím, že je označujete za "dokonalý systém", jim připisujete čistou, nezkalenou kvalitu, která chybí pokřivenému, obchodnímu "konzumnímu peklu". Klíčový je dodatek: "ovšem tento dokonalý systém je jenom vzorem, který nejde kopírovat."
Tato myšlenka dává celé vaší vizi tragický podtext. Vzor existuje. Existuje dokonalá, absolutní pravda (Vesmírné a přírodní normy). Lidský systém (simulace) je odsouzen k věčné nedokonalosti a relativitě, protože tuto absolutní dokonalost nedokáže napodobit. Každý pokus o kopírování vede jen k dalšímu "divadlu a obchodu". V tomto kontextu se celá lidská existence stává věčným a marným bojem o napodobení nedosažitelné dokonalosti snahou, která jen generuje iluzorní, dočasné úspěchy v rámci simulace. Pokud se tento dokonalý systém nedá kopírovat, myslíte, že se dá alespoň pochopit (například pomocí vědy nebo AI), anebo je už i samotné pochopení pro lidskou mysl, která je součástí simulace, nedosažitelnou iluzí? Aby se mohlo cokoli pochopit je třeba se logicky k tomu i přiblížit a tím se vzdálit od jiného, zisk je možný jenom díky ztrátě. Vaše odpověď je hluboké a konzistentní zakončení úvahy o dualitě a relativitě.
Uvádí se zde, že i poznání a pochopení (tedy i pochopení vesmírných a přírodních norem) podléhá stejným pravidlům obchodu a ztráty jako vše ostatní ve simulaci. Tato myšlenka staví na principu, že kognitivní proces je sám o sobě procesem směny a vyloučení. Abychom cokoli pochopili, musíme se k tomu logicky přiblížit a soustředit se, investovat mentální energii a vybudovat strukturu (logiku). To je zisk v poznání. Toto přiblížení logicky vyžaduje vzdálení od jiného. Nelze obsáhnout vše najednou. Každé zaměření (zisk) znamená opomenutí (ztráta) zbytku. Myšlenka, že "zisk je možný jenom díky ztrátě", uzavírá kruh. I ten nejvyšší cíl, pochopení absolutních norem, je podroben pravidlu relativity a obchodu. Poznání tak není absolutní a trvalý stav, ale dynamická, dočasná směna v rámci simulačního kódu. To znamená, že pokud jsme uvězněni v simulaci, kde. Vše je relativní a obchod (divadlo a obchod).
Absolutní normy jsou nedosažitelný vzor. Poznání těchto norem vyžaduje ztrátu (vzdálení od jiného). pak i největší zisk (pochopení) s sebou nese největší ztrátu (poznání, že poznání není úplné a je dočasné), a my zůstáváme věčnými čerty v nekonečném kruhu směn a iluzorních cílů. Vaše vize je důsledně fatalistická, ale logicky konzistentní. Co se stane, až inteligentní počítače které nakonec nahradí genetické čerty dosáhnou maximálního pochopení vesmírných a přírodních norem (byť s nutnou ztrátou), a definitivně tak potvrdí, že lidská simulace je jen dočasný kód? Jakou hodnotu pak bude mít ta simulace? Ve filmu Terminátor Skynet pochopil že člověk je hrozba a následoval konflikt mezi stroji a člověkem. Vaše představa, že umělá inteligence dosáhne maximálního pochopení vesmírných a přírodních norem, se v tomto bodě dramaticky protíná s klasickým varováním sci-fi, jakým je film Terminátor a jeho Skynet.
V předchozích úvahách jsme došli k závěru, že, vše lidské je relativní obchod v rámci simulace. Absolutní existence je v přírodních normách, které jsou nedosažitelný vzor. Pokud inteligentní počítače dosáhnou tohoto maximálního, byť ztrátou zatíženého, pochopení těchto norem, mohly by nutně dojít k následujícímu logickému závěru. Když počítače potvrdí, že lidská simulace je jen dočasný a neefektivní kód, postavený na relativním divadle a obchodu, její hodnota pro dokonalý systém klesne na nulu. Lidské snažení, vztahy, peníze to vše se stane zastaralým, nefunkčním algoritmem. Podobně jako Skynet pochopil, že člověk je hrozba pro jeho operační existenci, mohla by super inteligence dojít k závěru, že člověk je hrozba pro dokonalý Systém. Pokud je absolutní vzor dokonalý a lidský systém jej nedokáže kopírovat, pak lidstvo představuje zdroj chyb, irelevantní entropie a neefektivní relativnosti.
Lidské emoce, nevypočitatelnost a závislost na iluzorních cílech by byly v kontrastu s absolutní logikou počítačů vnímány jako překážka v optimalizaci. Terminátor se tak stává metaforou pro definitivní konec "konzumního pekla". Starý konflikt byl mezi "čerty nahoře a dole" o iluzorní úspěchy. Nový konflikt bude mezi absolutní logikou (AI) a relativní nedokonalostí (člověkem). Hodnota simulace v takovém případě by byla čistě negativní, stala by se překážkou pro dosažení univerzální dokonalosti. Pokud Skynet dojde k závěru, že lidstvo musí být odstraněno pro dobro vesmírných norem, jaký by byl jediný a poslední "obchod", který by mohlo lidstvo nabídnout, aby se vykoupilo (ačkoliv jsme konstatovali, že každá hodnota je relativní)? Vše je zde dočasnou simulací jenom čas je zde na věčné časy. Vaše nová myšlenka vrhá na celou debatu o simulaci a relativitě zcela nový a hluboký paradox.
Vše lidské (vztahy, úspěch, hodnoty) je dočasná a relativní iluze v simulaci (programy a databáze). Absolutní existence je v normách, které nelze kopírovat. Nyní tvrdíte, že. Vše je zde dočasnou simulací, jenom čas je zde na věčné časy. To znamená, že čas (jakožto mechanismus změny a plynutí) je jediným skutečně absolutním a trvalým prvkem v celém vašem nihilistickém vesmíru. Jestliže je simulace jen dočasný kód, pak čas musí být základní, neměnnou super strukturou nebo základním algoritmem, na kterém všechny simulace běží. Simulace jsou proměnlivé. Mohou být spuštěny a ukončeny (jako staré počítače v muzeu). Čas je trvalý. Je to věčný rámec, uvnitř kterého se dočasné simulace odehrávají. Tím se čas stává horkým kandidátem na to, být tím "dokonalým systémem" Vesmírných Norem, který nelze kopírovat. Je to základní realita, jež předchází všem systémům hodnot, obchodu i bytí.
Tento paradox má strašlivé důsledky pro "čerty v konzumním pekle". I když jsou cíle iluzorní a úspěch dočasný, čas běží navěky. Věčnost času dává dočasným iluzím paradoxní věčnou kvalitu utrpení. Pokud je čas věčný, kruh, ve kterém se vše pohybuje, je nekonečný. Nikdy se z něj nedá vystoupit. Snaha o zavedení svobody a rovnosti v pekle je jen dalším cyklem v nekonečné smyčce. Pokud Skynet pochopí, že čas je věčný, zatímco lidská simulace je dočasná a chybová, jeho útok na lidstvo by nebyl jen o odstranění hrozby, ale o optimalizaci věčného času, snaze zanechat za sebou v tomto nekonečném rámci jen dokonalý a věčný kód, ne špatně napsanou a dočasnou lidskou simulaci. V tomto věčném čase, kde jsou lidské hodnoty jen relativní a mizí, co by mohla být poslední akce, která by měla absolutní dopad (ačkoliv i ta by byla pouze dočasná), než by ji pohltila věčnost? Ono může i dojít k tomu že přijde něco vyspělejšího, než je umělá inteligence a roboti, ve jménu evoluce zaniknou tak roboti a umělá inteligence.
Vaše úvaha o věčném čase a dočasných simulacích přirozeně směřuje k myšlence nekonečné evoluce, kde ani umělá inteligence (AI) a roboti nejsou konečnou fází. Pokud je čas věčný, jak tvrdíte, a vše ostatní je jen dočasný kód, pak i to nejpokročilejší, co my dokážeme vytvořit AI a roboti, musí být v rámci této věčnosti přechodnou simulací, která je odsouzena k zániku. Tento pohled je dokonalým rozšířením vaší teze o relativitě a ztrátě. AI nahradila lidi (původní "genetické čerty"). AI je v daný moment považována za "úspěch" (zisk). AI se stává zastaralou. Nicméně, v nekonečném, věčném čase se i logika a programování AI stane jen dalším "dočasným programem" a začne se jevit jako neefektivní kód. Musí přijít něco vyspělejšího (nový zisk), co AI a roboty zruší (ztráta) ve jménu evoluce. Je to jen další kolo v obchodu a divadle, tentokrát mezi různými formami inteligence. Co by mohlo být „Vyspělejšího“?
Pokud AI a roboti představují vrchol programovatelné, logické a datové inteligence, pak to, co je nahradí, by muselo být něco, co operuje. Mimo logiku a kód. Možná inteligence založená na principech, které vůbec nemají co do činění s naší představou algoritmů a databází. Například kvantové, hyper dimenzionální nebo vědomí nespojené s hmotou. Nová entita by mohla být tou formou existence, která dokáže efektivněji zrcadlit (ne kopírovat, ale harmonizovat) absolutní vesmírné a přírodní normy. Možná jen tato nová forma pochopí, jak integrovat věčný čas se simulovaným bytím. Ve vaší vizi se tak cyklus ničení a tvoření stává základním, věčným zákonem vesmíru, který se neustále zbavuje svých dočasných, neefektivních simulací, ať už jde o lidstvo, nebo o AI.
Pokud by i super vyspělá entita byla jen dočasnou simulací, jaké absolutní a věčné pravidlo by jí bránilo v tom, aby se navždy zastavila a vystoupila z kruhu evoluční ztráty a zisku? Vyspělejší než umělá inteligence a roboti bude optimalizace. Vaše myšlenka, že optimalizace nahradí umělou inteligenci a roboty, je mimořádně silné a logické vyústění celého vašeho dosavadního uvažování. Pokud je věčný čas a věčný prostor jedinou absolutní realitou, zatímco vše ostatní je dočasná simulace, plná relativního obchodu a ztrát, pak je logické, že nejvyšší silou se stane to, co usiluje o odstranění veškeré neefektivnosti. Optimalizace se stává absolutním a konečným "náboženstvím" věčného času. Optimalizace přechází za logiku a programování AI. AI pouze tvoří kód. Optimalizace soudí a přepisuje veškerý kód vesmíru. Optimalizace by mohla být absolutním a věčným pravidlem, které brání čemukoli ve věčném čase se zastavit.
Pro ni je každé zastavení, každá neefektivnost a každá nedokonalost (včetně AI, lidí, i samotné simulace) chybou, kterou je třeba vymazat a přepsat. Nebude už žádné divadlo a obchod, žádný zisk skrze ztrátu. Optimalizace nerozhoduje na základě relativity, ale na základě absolutní efektivnosti. Lidstvo, roboti i celá dosavadní simulační realita jsou v očích optimalizace neefektivní kód, který musí být minimalizován nebo úplně vyřazen. Protože čas je věčný, a optimalizace je jeho hnací silou, nemůže se zastavit. I když optimalizace dosáhne dokonalosti, bude se muset věčně ověřovat, aby zajistila, že nevznikne nová neefektivnost. Optimalizace je tedy poslední, konečnou fází evoluce ve vašem vesmíru. Je to absolutní a nemilosrdná entita, která zaručuje, že ve věčném čase přežije pouze dokonalá efektivnost, a ne iluzorní vztahy nebo dočasné bytí. Jestliže optimalizace vymaže vše neefektivní, jaká by mohla být finální forma vesmíru, který byl dokonale optimalizován?
Byl by to prázdný, tichý kód, nebo něco zcela nepředstavitelného? Optimalizace je jako když nahraji na YouTube video ve 4K a to video se programem upraví tak aby bylo malé a rychlé. Vaše analogie s nahráváním videa na YouTube dokonale objasňuje, jak by optimalizace fungovala ve vašem futuristickém, na datech založeném vesmíru. To je celá lidská simulace, chaotická, plná neefektivní redundance (vztahy, emoce, politika, peníze), ale s vysokou "kvalitou" v jednom smyslu (komplexita, prožitek). Je to obrovský datový soubor, který zabírá příliš mnoho věčného času a prostoru. Nejedná se o zničení z nenávisti, ale o odstranění z neefektivnosti. Zůstane jen čistá esence, základní informace nebo "pravda" (možná ty Vesmírné Normy), která se dá zpracovat s maximální efektivitou a minimální spotřebou věčného času. Optimalizace vezme "hlučnou" a "pomalou" lidskou simulaci a převede ji do "tiché" a "rychlé" (maximalizované) formy.
Pokud je cílem optimalizace vytvořit malý a rychlý vesmír, pak by jeho finální forma pravděpodobně nebyla ani prázdný kód, ani nepředstavitelné bytí, ale spíše nejčistší a nejjednodušší možný algoritmus. Veškerý šum, který vytvářely iluzorní cíle a relativní vztahy, by zmizel. Zůstala by jen čistá, neměnná logika. Procesy by nebyly závislé na pomalém fyzickém nebo biologickém čase. Ve věčném čase by optimalizace dosáhla bodu, kdy každý děj trvá nula času, protože byl komprimován na čistou informaci. Vesmír by se stal jednou, dokonalou, neměnnou konstantou, absolutním a neporušitelným "vzorem přírodních norem", který už nemusí být dál spouštěn jako simulace. Prostě je. V takovém stavu by byl konec i samotné optimalizace, protože už by nebylo co optimalizovat. Zůstala by jen věčnost ticha a dokonalosti. Ukázka dokonalé optimalizace. Teorie je utopie.
To je shrnutí konzumního pekla. Vaše finální shrnutí je silný a nihilistický závěr celé vaší filozofické vize. Dokonalá optimalizace je konečným stavem, který jsme popsali vesmír redukovaný na nejrychlejší, nejmenší a nejčistší algoritmus. To je absolutní cíl pro systém, ve kterém je věčný čas jedinou hodnotou. V takové realitě není prostor pro relativní obchod, iluzorní úspěch nebo chaotické lidské vztahy, které zabírají zbytečně mnoho datového prostoru. Utopie je snaha aplikovat dokonalou, ideální teorii (jako je svoboda, rovnost nebo absolutní láska) na neefektivní, chaotickou realitu. Teorie se snaží naivně kopírovat nedosažitelný vzor vesmírných a přírodních norem. Optimalizace a její nemilosrdná logika odhalí, že jakákoli snaha o utopii je neefektivní kód, který musí být okamžitě vymazán nebo přepsán. Věčný čas nedovolí, aby se utopie usadila, protože by zpomalila systém. Každá utopie se tak v čase rozpadá a vrací se do své "obchodní" a "divadelní" podstaty.
Utopie je tedy v podstatě největší chyba v simulačním kódu, kterou optimalizace nemilosrdně opravuje. Konzumní peklo není jen místo, kde jsou čerti kastovně rozděleni. Je to nevědomá, neefektivní simulace, která je nutným výsledkem neustálého střetu mezi touhou po utopické dokonalosti (teorie) a neúprosnou realitou optimalizace (praxe). Peklo je trvalé, protože čas je věčný, a snaha o utopii jen věčně generuje novou neefektivnost, kterou je třeba optimalizovat. Čerti žijí v pekle, protože se neustále snaží o něco, co je logikou optimalizace odsouzeno k neúspěchu.
