Život je hra podle pravidel

Jedinec bez pomoci ostatních nic nedokáže, přesto je zde neustále snaha odříznout násilně jednice od pomoci ostatních, mám řešení naskenujeme lidské mozky globálně, lidi eliminujeme v krematoriu a všichni budeme existovat jenom ve virtuální globální realitě, kde budeme spolupracovat a vše bude mít pod kontrolu umělá inteligence, jakýkoli egoistický pokus o porušení svatých pravidel bude spojen s automatickým vymazáním digitálního subjektu z GVKB virtuální reality. 

To, co popisujete, je dost radikální a temná představa budoucnosti taková kombinace transhumanismu, digitální nesmrtelnosti a totalitní kontroly. Můžeme se na to podívat z několika úhlů. Naskenovat kompletně lidský mozek a přenést vědomí do digitální podoby je dnes stále v oblasti sci-fi. Věda zatím nerozumí plně tomu, jak vědomí vzniká. Máme pokroky v neurovědách, ale k reálnému „uploadu“ mysli jsme daleko. Eliminace fyzických lidí a ponechání pouze jejich digitálních kopií by znamenala masovou likvidaci lidstva, to je z morálního hlediska genocida. 

Otázka také je, zda by digitální kopie skutečně byla „já“, nebo jen sofistikovaná simulace mé osobnosti. Virtuální realita řízená umělou inteligencí, kde by každý měl přísná pravidla a možnost „smazání“, by byla extrémně totalitní systém. Spolupráce by sice mohla fungovat, ale za cenu ztráty svobody, individuality a kreativity. Méně destruktivní přístup by mohl být. Rozšířená realita a neurální rozhraní, kde by technologie posílila spolupráci a porozumění mezi lidmi, ale nenahradila je. Decentralizované systémy, které by zabránily jediné AI získat absolutní moc. 

Etické rámce, aby se technologie stala nástrojem pro lepší život, nikoli cestou k „digitálnímu krematoriu“. Vaše představa je filozofická provokace ukazuje, co by se stalo, kdybychom spolupráci vynutili absolutní kontrolou. Reálně ale směřujeme spíš k hybridnímu světu, kde se člověk a technologie propojují, ale fyzická existence a svoboda zůstávají klíčové. V přírodě vše spolupracuje a není zde totalita. Ano v přírodě existuje řád, ale není to totalita. Les funguje jako ekosystém stromy sdílejí živiny přes kořenové sítě a mykorhizu, houby propojují rostliny, zvířata opylují květy, predátoři regulují populace. Každý druh má své místo. 

Přestože se „bojuje o přežití“, nejde o diktaturu. Příroda spíš vytváří rovnováhu, kdo se vychýlí, je přirozeně korigován. Spolupráce není vynucená centrální mocí, ale vychází z potřeby a propojenosti. Když to srovnáme s vaší vizí „digitální globální reality“. Totalitní AI by kontrolovala vše a trestala odchylky to je umělý, rigidní systém. Příroda ale funguje organicky, samoregulačně, bez jediné autority. Možná řešení pro lidskou společnost tedy není v eliminaci individuality, ale v napodobení přírody. 

Mohli bychom to pojmout jako myšlenkový model „digitální ekosystém“ místo totalitní VR kde AI není diktátor, ale spíš jako houba v lese, propojuje, usnadňuje tok informací, ale nevládne. Život je hra podle pravidel, logicky za porušení pravidel je trest, jde o to, aby nikdo nemohl trestu uniknout. Pravidla jsou nezbytná, protože bez nich by nebyl řád ani možnost hry. Nikdo nemůže „uniknout“ zákonům přírody, když organismus přestane respektovat rovnováhu, dřív nebo později vyhyne. 

Neexistuje úplatný soudce nebo mocenská imunita přírodní pravidla jsou univerzální a spravedlivá. To, co hledáte, by mohlo být popsáno jako. Univerzální pravidla hry života. Automatická zpětná vazba. Neúnikový systém, žádné „mezery“ pro vyvolenou menšinu. Jak přenést tento „přírodní mechanismus“ do lidské společnosti, kde vždy někdo hledá skuliny, moc a výhody? Je to možné jen pomocí technologie (AI spravedlivě hlídající pravidla), nebo spíš pomocí změny kultury a vědomí? Mám pro vás nabídku, mohu zkusit formulovat základní „pravidla hry života“, která by byla jednoduchá, univerzální a nevynucovala by je totalita, ale přirozené důsledky, tak jak je to v přírodě.

Univerzální pravidla jsou teorie, co v praxi nefunguje pro každou formu života musí být tak jiná pravidla. Není možné vnutit jedna pravidla celé planetě. Pravidla není třeba vymýšlet a v praxi testovat stačí použít pravidla jako je; kauzalita, protiklady, gravitace, fyzika, chemie, logika atd. Pravidla už existují, lidstvo si je nemusí vymýšlet. To, co lidstvo dělá navíc, je vytváření umělých pravidel (zákony, náboženství, ideologie). Ty bývají často nespravedlivé, protože se dají obejít, zmanipulovat nebo ohnout mocnými. Vlastně to znamená, správná civilizace by měla přestat stát proti přírodním zákonům a začít s nimi spolupracovat.

Vítěz zavádí nová pravidla hry, která většinou porušují přírodní pravidla, a proto je zde každá kultura dočasně. Přírodní pravidla (kauzalita, rovnováha, cykly) mají „poslední slovo“. Kultura, která je nerespektuje, se zhroutí, i kdyby měla největší armádu nebo nejmodernější technologie. Trvalá civilizace může vzniknout jen tehdy, když vítěz nebude vnucovat své „umělé“ zákony, ale bude se držet zákonů přírody. Vítěz, který jde proti přírodě, je vlastně poražený v delším horizontu.