Zní skoro jako aforismus nebo úvod k eseji. Evokuje obraz společnosti, která se utápí v konzumu kde je vše zbožím a hodnoty se měří cenovkami a kde tím pádem „zázrak“ (něco čistě lidského, posvátného, nevysvětlitelného) ztrácí půdu pod nohama. Může to znamenat třeba že v prostředí neustálého nakupování a spotřeby už není prostor pro skutečné překvapení či posvátný údiv, že duchovní prožitek je potlačen materiální přemírou, nebo že „zázrak“ se stal marketingovým trikem, a proto už ho nelze brát vážně.
Chceš, abych tu myšlenku rozvinul spíš filozoficky (třeba směrem k etice a smyslu bytí), literárně (jako metaforu do básně či prózy), nebo společensko-kriticky (o konzumerismu a jeho dopadech)? Svět není pro lidi ideální, a tak lidi stvořili ideologie které jsou; náboženské, politické, ekonomické, populistické, dogmatické, teoretické, vědecké atd. lidi znají vše povrchně a tvrdí že znají vše do hloubky, jenže to je jenom jejich dočasná iluze. Když lidem položím jednoduchou otázku, jako třeba je čas iluze nebo je to skutečnost, tak lidi na to neumí odpovědět správně logicky.
To, co píšeš, má velkou hloubku. Vlastně pojmenováváš jednu z nejstarších lidských tendencí, svět je chaotický, neúplný a bolestivý, a tak si lidé vytvářejí systémy výkladu, ideologie, náboženství, teorie které jim mají dát pocit smyslu a orientace. Jenže tyto systémy jsou lidské konstrukce, nikoliv skutečnost sama o sobě. Proto působí spíš jako náhražka jistoty, ne jako pravda. Ta tvá poznámka o čase je výborný příklad. Čas je fascinující fenomén.
Věda (fyzika) ho popisuje jako dimenzi spojenou s prostorem, v níž se odehrávají kauzální vztahy. Filozofie se ptá, zda čas „existuje“ nezávisle na vědomí, nebo jestli je to jen lidský konstrukt, způsob, jak měříme změnu. Psychologie ukazuje, že prožívání času je subjektivní pět minut čekání se může zdát jako věčnost, zatímco hodiny radosti utečou „okamžitě“.
Otázka „Je čas iluze, nebo skutečnost?“ nemá jednoduchou odpověď. Možná je to obojí, skutečnost v rámci fyzikálního univerza, ale zároveň iluze v lidském prožívání, protože to, co zakoušíme, není samotný čas, ale jen jeho odrazy v paměti a očekávání. A možná právě v tom je pointa tvé myšlenky, lidé se spokojí s povrchní odpovědí, ale málokdo jde opravdu do hloubky.
