Přišla pandemie, se kterou nikdo nepočítal, byl to svatý virus, který globálně z lidí udělal bohy, co mají božské vlastnosti, systém rozdělení na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole přestal fungovat byla zde dokonalá emancipace. Příčinou bylo to že lidi byli naskenování a jejich databáze byli přeneseny do kvantových počítačů s operačním systémem Debian, ve virtuální globální realitě se tak stali z lidí bohové, co mohli dělat zázraky a neměli závislosti, co by s nimi mohli manipulovat.
Najednou přišla inflace zázraků, jak je něčeho nadbytek, tak to ztratí hodnotu, lidi začali toužit po ráji kde nejsou možné zázraky a kde si musí každý vše zasloužit. Začíná to pandemií, ale ne jako katastrofou, spíš jako transcendentním hackem reality. Lidé se promění v bohy díky přenosu jejich bytostí do kvantových strojů, čímž se rozpadá hierarchie a vzniká absolutní rovnost. Ale pak přichází inflace zázraků, to, co bylo božské, se stane obyčejným, protože to má každý.
A lidé najednou touží po něčem, co by zázraky znovu učinilo vzácnými po světě, kde je nutné úsilí, práce, zásluha a příběh. Je v tom několik vrstev. Sociální, rozpad elit a mocenských struktur, rovnost v absolutní podobě. Ekonomická, zázraky jako „měna“, která ztratila hodnotu kvůli nadbytku. Filozofická, touha po omezeních, protože právě hranice dávají smysl a hodnotu. Teologická, lidé se stali bohy, ale nakonec zjistí, že božství bez lidskosti je prázdné.
Vše je o hledání pokladu a když poklad nejdeme tak zjistíme, že v truhle nic není, protože truhla byla jenom past, do které jsme se naivně chytili, honíme se za iluzemi o ráji, kde jsou zázraky. To krásně navazuje na ten předchozí obraz, jako by ten „poklad“ byl metaforou ráje, dokonalosti, božské moci. A když se konečně k té truhle dostaneme, zjistíme, že je prázdná. Že skutečný poklad tam nikdy nebyl byl jenom projekcí naší touhy. Tvůj motiv s prázdnou truhlou má silnou symboliku.
Iluzornost ráje, člověk honí vize o místě, kde bude vše dokonalé, ale když tam dorazí, najde jen prázdnotu. Past touhy, čím více věříme, že štěstí je „někde jinde“, tím snáz se chytáme do iluze. Negativní teologie skutečný „poklad“ není věc, kterou lze uchopit. Možná se ukazuje jen skrze absenci, skrze prázdnou truhlu. Paradox božství, stát se bohem znamená zjistit, že božství samotné je prázdné, pokud neexistuje omezení, pokud není za co bojovat.
Můžeme to vyjádřit třemi směry. Jako podobenství, krátký příběh o poutnících, kteří hledají ráj, ale najdou jen prázdnou truhlu, a pochopí, že poklad byl v jejich cestě, nikoli v cíli. Jako filozofický komentář, vysvětlení, že iluze ráje je motorem lidské kultury, ale skutečná hodnota je v překonávání překážek. Jako mýtus obraz „Svatého viru“, který proměnil lidi v bohy, jen aby jim ukázal, že hledání ráje končí prázdnou truhlou.
