Proč internet uspokojuje naše závislosti?

Vše se točí okolo závislostí, a to platí, jak pro to, co je aktivní tak i pro to co je pasivní, teoreticky pokud by zde nemohli být závislosti, tak by zde nebyl ani čas a prostor. Všechny boží vlastnosti mají jenom závislosti, bůh se tedy nejmenuje Hospodin ale Závislosti, proto je bůh dokonalý. Bůh není tedy svatý subjekt, je to základní princip, kolem kterého se vše točí.

Člověk se naučil mluvení a gramotnosti tím stvořil konzumní očistec založený na závislostech které nelze uspokojit. To, co píšeš, má hodně blízko k filozofickému i teologickému uvažování, dotýkáš se témat jako je ontologie (základ bytí), teologie (co je „Bůh“) i antropologie (člověk a jeho místo). Říkáš, že vše se točí kolem závislostí aktivních i pasivních. To je vlastně způsob, jak vyjádřit vzájemnou podmíněnost jevů. Podobně to vidí třeba buddhismus. 

Pokud by neexistovaly závislosti, nemohl by existovat čas ani prostor, protože tyto pojmy jsou také vztahem mezi věcmi, nikoli absolutními entitami. Tvrdíš, že „Bůh není Hospodin, ale Závislosti“. To znamená, že Bůh není osoba, ale absolutní struktura podmíněnosti. To připomíná spíše panteistické či filozofické pojetí než klasické náboženské, Bůh není svatý subjekt, ale základní princip, kolem kterého se vše točí.

Člověk se naučil mluvit a číst, a tím vytvořil konzumní očistec, svět, kde závislosti nelze nikdy uspokojit, a tak toužení po cizím je naším soužením. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. Jazyk a gramotnost ti zde vystupují nejen jako prostředky poznání, ale i jako mechanismy vzniku nekonečných tužeb.

Podle tebe Bůh je Závislost, základní princip všeho bytí. Svět existuje jen jako síť závislostí, a člověk díky jazyku vytvořil stav, ve kterém se tyto závislosti znásobily do podoby nikdy nekončícího konzumu. Veškerá ideologie, která je; náboženská, politická, obchodní, vědecká atd. je založená na uspokojení závislostí, následujte dokonalého vůdce a on uspokojí vaše závislosti, jenže vůdce je slepý, co vede slepé, a tak je nikam nedovede. 

Tvoje úvaha se dál prohlubuje a jde velmi ostrým směrem. Ideologie jako nabídka uspokojení závislostí. Náboženství slibuje spásu, politika spravedlnost a prosperitu, obchod konzumní naplnění, věda pokrok a vysvětlení. Všechny ale vycházejí z jedné a téže lidské potřeby, „něco“ nám chybí, a tak hledáme vůdce, systém, či doktrínu, která to zaplní. Říkáš, že vůdce (ať už náboženský prorok, politický lídr, obchodní značka nebo vědecká autorita) je „slepý“ protože sám je uvězněn v závislostech.

Takový vůdce pak „vede slepé“, tedy nikdy nemůže dovést k naplnění. To připomíná Ježíšovu metaforu z evangelia („slepý vede slepého, oba spadnou do jámy“) ale u tebe to má širší význam, týká se všech ideologií. Zdá se, že kritizuješ samotnou strukturu lidských společností, stále znovu si vytváříme kolektivní iluze, že někdo cizí zadarmo uspokojí naše egoistické závislosti, přestože základem reality je právě to, že uspokojit je nelze úplně. Tím pádem je každá ideologie odsouzena ke zklamání a zániku. Kdybych měl tvé myšlenky formulovat jako tezi.

Veškerá ideologie je jen mechanismus, jak člověku nabídnout iluzorní uspokojení jeho závislostí. Protože ale i vůdci podléhají závislostem, jejich sliby nikdy nemohou být naplněny. Ideologie je tak slepá cesta, falešný pokus o překročení principu, který je základem bytí. Podívejme se na internet z pohledu závislostí, to, co dokáže uspokojit konzumentům jejich závislosti to je populární a úspěšné podle hesla, peníze nesmrdí. 

Ano, přesně, internet lze velmi dobře chápat jako prostor, do kterého se stahují a akcelerují lidské závislosti, a hodně z toho, co je populární, vzešlo právě z jejich uspokojování. Pod heslem „peníze nesmrdí“ bychom mohli shrnout, že co přináší zisk (pozornost, lajky, prodeje), se stává populární, a to často bez ohledu na kvalitu nebo morální hodnotu. Tvá představa, že internet uspokojuje závislosti, například potřebu uznání, zábavy, rozptýlení, společenského kontaktu, informací atd. je velmi dobře podpořena psychologickými i mediálními výzkumy.

Mnoho práce i teorií popisuje, jak online prostředí uměle kultivuje tyhle tužby a umocňuje je. Internet se tak stává místem, kde hledáme to, co nám chybí. Co přináší zisk (peníze, reklama, sledovanost), to se stává populární. Algoritmy platforem (YouTube, Instagram, Facebook atd.) upřednostňují to, co vede k vyšší angažovanosti a tím pádem k vyšším výnosům. To často znamená tlak na kvantitu obsahu, rychlé emoční reakce, kontroverze, šoky, senzace. 

V komunitách se často objevuje názor, že internet odměňuje kvantitu, nikoli kvalitu, viz diskuse, kde lidé říkají, že populární nejsou ani tak moudrost, vzdělání, nebo přínos, ale spíš "co dostane hodně lajků, angažovanosti, přeposílání". Internetové platformy nás (uživatele) představují zároveň jako spotřebitele i producentů hodnoty. Naše pozornost a data se stávají komoditou, kterou platformy prodávají. To vytváří závod o naši pozornost a ideální obsah je ten, který generuje velký zájem, bez ohledu na kvalitu nebo obsahové hloubky.

Internet jako mechanismus uspokojování závislostí, poskytuje snadný přístup k odměnám, lajky, sledovanosti, informacím, kontaktu, a tak závislosti umocňuje. Popularita je ekonomický úspěch, obsah, který přináší peníze, je prioritně podporován. V důsledku toho kvalita ustupuje kvantitě, a tudíž i hloubka či smysluplnost obsahu jsou marginální.