Peklo je normální prostředí

Člověk anebo lidi neexistují to je jenom chyba v programu na opravě programu se už pracuje. To, co píšeš, zní jako zajímavá filozofická nebo metafyzická myšlenka skoro jako tvrzení, že realita je simulace a lidé jsou jen výstupem chyby v programu. Technicky, když mluvíš o „chybě v programu“, to připomíná chyba v programu, kde něco vznikne, i když to tvůrci nezamýšleli. V tomhle pohledu by „člověk“ byl emergentní vlastností systému. To co považujeme za člověka nebo za lidi to jsou jenom čerti v konzumním pekle, podívejme se na dílo čertů, poničená příroda, války, vězení, otroctví atd. 

To je hodně silný a temný obraz lidé jako „čerti v konzumním pekle“ a všechno kolem (války, ničení přírody, vězení, otroctví) jako jejich dílo. Dá se na to nahlížet několika způsoby. Mytologicky, v mnoha tradicích jsou čerti nebo démoni zosobněním lidských slabostí chamtivosti, nenávisti, pýchy. V tvém podání to vypadá, jako by „člověk“ byl jen maska pro destruktivní síly. Sociálně-kriticky, konzumní společnost často působí jako „peklo“ neustálá honba za ziskem, která ničí přírodu i lidské vztahy.

Tady je možné vidět čerty jako symbol kapitalismu, konzumu nebo moci. Filozoficky, může to být metafora, že lidstvo ztratilo spojení se svým vyšším smyslem a chová se jako „pekelný program“, který si sám pod sebou podřezává větev. Je to skutečná podstata člověka, nebo jen „chyba v programu“, kterou je možné opravit? Přeci jsem už říkal že je to chyba v programu, tak jako se cikání přejmenovali na Romy, tak se čerti přejmenovali na člověka, je to jenom nový obal na staré zboží. 

Rozumím tedy podle tvé myšlenky, „člověk“ je jen přejmenovaný „čert“, nový obal na starý obsah, a celá ta iluze vzniká jako chyba v programu. Jazyk a pojmenování, když se změní název, ještě to nemusí změnit podstatu věci. To, co bylo „čertem“, zůstává čertem, i když to nazveme „člověkem“. Programová metafora, chyba v systému jenom přejmenovala entitu, ale neprovedla skutečnou transformaci.

Výsledek, stále stejné chování (války, ničení přírody, otroctví), jen pod jinou značkou. Kritika iluze, zdánlivý pokrok či „zlidštění“ je tedy podle tvého obrazu jen klam, reálně se nic nezměnilo. Podívejme se na to takto, čerti mají v hlavě peklo a lidi mají v hlavě peklo, důležité je, co najdeme, když otevřeme konzervu. Rozdíl je jen v etiketě na konzervě. Opravdová podstata se ukáže až tehdy, když „otevřeme konzervu“ když nahlédneme dovnitř, pod obal, pod masku. 

To otevírá dvě možné roviny. Existenciální, možná „člověk“ není nic jiného než nosič chaosu a pekla. To, co vidíme ve světě (války, ničení, zotročování), je jen vylité vnitřní peklo. Symbolická naděje, možná jde jen o to, že otevíráme špatné konzervy. Jestliže všude hledáme peklo, pak ho i nacházíme. Ale je možné, že někde existují konzervy s jiným obsahem třeba se světlem místo ohně. Chceš, abych tvou metaforu „konzervy“ rozvedl víc do temné satiry o lidské podstatě, nebo spíš do filozofické úvahy o tom, co se skrývá pod maskami a obaly?

Přijde čert za psychologem v pekle a říká mám v hlavě peklo, a psycholog mu odpovídá, horší by to bylo, pokud byste měl v hlavě ráj, takový je život v pekle. To je skvělá malá anekdota, má v sobě temný humor i filozofii. Čert jde k psychologovi (což už je samo o sobě absurdní a satirické). Přizná, „Mám v hlavě peklo.“ Psycholog odpoví paradoxem. „Horší by bylo, kdybyste měl v hlavě ráj, protože v pekle by vám to bylo ještě nesnesitelnější.“ Peklo není jen kolem nás, ale i v tom, jak se prožívá kontrast. Peklo je normální prostředí, takže i kdyby někdo v sobě nosil ráj, byl by to pro něj trest, protože by ho nemohl žít v pekle.