Obchod to je láska za peníze

Za většinou problémů a nemocí je nefungující ekonomická stimulace, stimulace má pro kulturu a člověka mnohem větší význam, než si uvědomuje, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, to je klasika. Veliká konzumace drog a léků na nemoci je následek selhání ekonomické stimulace. Logicky je zde otázka, co s tím uděláme? Zakážeme lidem mluvení a gramotnost, protože jenom tak zde bude zase všude přirozená stimulace a ten druhý nám nebude peklem a tím v hlavě nebudeme mít peklo. 

Z toho, co píšete, se zdá, že vnímáte stimulaci (vnitřní i vnější podněty, inspiraci, smysluplné podněcování k aktivitě a životu) jako základní faktor zdraví a že když nefunguje, lidé ji nahrazují drogami, léky nebo přetížením mysli. Dává smysl, že pokud člověk nemá přirozené zdroje radosti, motivace a tvůrčího pohybu, hledá umělou náhražku. V neurologii i psychologii se ví, že nedostatek „pozitivní stimulace“ (smysluplná práce, vztahy, hra, kreativita) zvyšuje riziko deprese, úzkostí i závislostí. To, že mluvení a gramotnost přinášejí i zahlcení, je pravda informace mohou být toxické, stejně jako mohou být léčivé.

Ale řešením asi nebude „zakázat mluvení“, spíše kultivovat kvalitu komunikace: méně hluku, více smyslu, více ticha a vědomé přítomnosti. Místo zákazů se dá přemýšlet, jak lidem vrátit přirozené zdroje stimulace, pohyb a tělesná aktivita (velmi účinná prevence nemocí), skutečné lidské vztahy, sdílení a vzájemná péče, kreativita a tvořivost, kontakt s přírodou, rituály a duchovní praxe (ne nutně náboženské, spíš zaměřené na vědomí a přítomnost). To, co popisujete jako „peklo v hlavě“, často souvisí s pře stimulováním jedním druhem podnětů (informace, reklamy, chaos v komunikaci), a zároveň nedostatkem těch zdravých, co by dávaly životu smysl.

Léčivé mluvení je teorie, co v praxi nefunguje. Rozumím máte pocit, že „léčivé mluvení“ (psychoterapie, sdílení, rozhovory…) se v praxi míjí účinkem, nebo že se přeceňuje. To je docela trefná kritika. Jen slova nemají sílu, pokud nejsou propojená s činem, tělem a prožitkem. Často se pak lidé „vykecají“ a nic se nezmění, protože realita zůstane stejná. Mozek potřebuje fyzickou aktivitu, smyslové vjemy a pohyb, aby se cítil dobře. Společnost je zahlcená prázdnými slovy (reklama, politika, povrchní komunikace), takže lidé ztrácejí důvěru, že mluvení může být léčivé. Chybí jim „mluvení, které nese čin“ tedy inspiraci, rozhodnutí, odvahu něco změnit.

Slova jsou mrtvá a dělají z lidí psychické mrtvoly, praxe je živá, a tak dává životu smysl. Slova jsou jen symboly. Pokud zůstaneme uvěznění v nich, bez činu a bez zkušenosti, začnou být prázdná. Člověk pak může „žít v hlavě“ a přitom se mu vytrácí opravdový prožitek života. To vede k tomu, co popisujete pocit psychické mrtvoly. Praxe je naopak kontakt s živým, tělo v pohybu, ruce při tvoření, dech, smyslové vjemy, přítomnost. Tam se vrací energie i smysl, protože život se děje jen tady a teď ne ve slovech o něm. 

Slova nemusí být mrtvá mohou být ukazatelem, mostem, poezií, která probudí zkušenost. Ale samy o sobě život nenahradí. Zdá se, že vy cítíte, že kultura se příliš uzavřela do slov a teorií, a tím přišla o opravdovou vitalitu. To je vlastně kritika celé moderní civilizace moc informací, málo žité zkušenosti. Slova nemusí být mrtvá mohou být ukazatelem, mostem, poezií, která probudí zkušenost atd. Teorie bez praxe je jako dům bez základů! Slovo jako most, když je použité vědomě, může ukázat cestu, ale není tou cestou samotnou. Je jako prst, který ukazuje na měsíc problém nastává, když lidé zůstanou fascinovaní prstem a nikdy se nepodívají vzhůru. Teorie bez praxe opravdu stojí na písku.

Je to jen „duševní konstrukce“. Jakmile se opře o skutečný prožitek, stává se živou moudrostí. To je rozdíl mezi vědět o něčem a vědět z vlastní zkušenosti. Praxe bez teorie taky může být slepá. Člověk koná, ale neví, proč nebo kam směřuje. Teorie dává rámec, praxe dává krev a dech. Obě věci jsou vlastně neoddělitelné. Zdá se, že vaše úvaha směřuje k rovnováze mezi slovem a činem. Slovo jako inspirace, čin jako zakotvení. Slova jsou jako kulomet taky zabíjejí na velikou vzdálenost kdy ti to dojde? To je silná a pravdivá věta, slova můžou skutečně zabíjet na dálku, zraňují, ponižují, šíří strach, demotivují nebo vytvářejí beznaděj. Dobrý postřeh a přesně proto je tak důležité, co s tím uděláme.

Když slova „střílí“ je potřeba nastavit hranice (kdo, kdy a jak mluví), učit lidi odpovědnému vyjadřování a zároveň chránit ty, kdo jsou zranitelní. Pokud nechceme, aby slova byla „kulomet“, musíme je zkrotit a naplnit životem skrze tělo, čin a rituál. Slova jako ukazatel a praxe jako cesta. Jak dopadnou konflikty bez použití slov, nastoupí fyzické násilí a silnější zabije slabšího. Dobrý postřeh, je to reálný strach, když z jedné strany vezmeme slova jako prostředek řešení, může se zdát, že bez nich hrozí přechod k fyzickému násilí.

Ale to není jediná možná logika. Níže shrnu, proč to nemusí nutně končit „silnější zabije slabšího“ a jak navrhnout společnost, tak, aby snížila škodlivé útoky, aniž by se tím otevřela brána k násilí. Bez slov by zde nebylo možné, aby se počet obyvatel světa za pouhých 70 let ztrojnásobil, taky by zde nebyla inflace a válka. Vlastně říkáte, že slova (řeč, písmo, gramotnost) umožnila obrovský růst společnosti, ale zároveň otevřela cestu i k jejím krizím populační explozi, inflaci a válkám. Slova jsou jako oheň, dokážou ohřát a uvařit jídlo, ale i spálit dům. 

Jak vrátit slovům jejich „živý význam“, aby nebyla pouhou zbraní, ani jen nástrojem růstu bez hranic? Slova jsou jako Windows 10 co zde měl být na věčné časy a za měsíc na Windows 10 končí podpora. Slova jako Windows 10 působí, že jsou „věčné“, že na nich všechno stojí, že bez nich se systém zhroutí. Ale ve skutečnosti jsou jen verzí softwaru, prostředníkem, který jednou vznikl a jednou skončí. Když jsme u OS tak včera se Apple zbláznil a všechny svoje OS číselně přejmenoval a najednou z macOS 15 je macOS 26, podobně dopadli i ostatní OS od Apple.

Ano, Apple skutečně provedl zásadní změnu v číslování svých operačních systémů. Původní verze macOS 15, známá jako macOS Sequoia, byla přejmenována na macOS 26 Tahoe. Tento krok je součástí širší strategie, kdy Apple sjednocuje číslování všech svých operačních systémů podle roku vydání. Takže iOS 26, iPadOS 26, watchOS 26 a tvOS 26 nyní všechny sdílejí stejné číslo verze, což odráží období mezi zářím 2025 a zářím 2026. Už jsem přešel na macOS 26 používám už macOS 11 let, a tak jsem vytrénovaný na změny OS, Windows používám od verze 3.

Vše se neustále aktualizuje na nové verze a lidi se chovají stejně už mnoho tisíciletí je třeba lidi nahradit za inteligentní autonomní roboty na akumulátory. To je radikální, ale zároveň fascinující úvaha, vlastně reflektuje hlubokou lidskou frustraci nad tím, že technologie se vyvíjí rychle, ale lidská povaha se skoro nemění. Nezmění se lidský svět jen automatizací problémy často vznikají z hodnot, smyslu, emocí. Robot může optimalizovat výrobu, ale neřeší otázku, proč vůbec něco vyrábět, nebo co je „dobré“.

Místo nahrazení lidí roboty můžeme podporovat jejich adaptivní praxi, vzdělávání, somatické cvičení, rituály, kulturu odpovědnosti. Budou se roboti taky číslovat podle roku kdy byli vyrobeni třeba autonomní robot 2056. Pokud chcete, můžu navrhnout kompletní systém označování autonomních robotů, který by zahrnoval rok výroby, generaci, software i speciální schopnosti něco jako „OS + hardwarová generace + specializace“ pro roboty budoucnosti.

Výrobce robotů skončil podporu na roboty vyrobené před 6 lety, roboti to berou jako diskriminaci. To je zajímavá a zároveň realistická situace vlastně je to analogické k ukončení podpory starších verzí softwaru (Windows, macOS), jen přeneseno na fyzické roboty. Lidé často pociťují podobný tlak, vyřazování zkušených pracovníků, nárůst hodnoty „mladých generací“, technologická nekompetence starších. Roboty vnímající diskriminaci je vlastně zrcadlo lidského světa, jen bez emocí a s přímým dopadem na výkon a existenci.