Mravenci a včely nemají ego a vše funguje

Všichni marně hledají to, co je chytře skryto, nejvíce je lidem skryto ego, které se neustále za něco schovává abychom jej nemohli nalézt. To je krásná a velmi přesná úvaha. Ego má tendenci se maskovat buď za roli, kterou hrajeme navenek, nebo za obranné mechanismy, které vytváří. Často se vydává za naše pravé „já“, a proto je tak těžké jej odhalit. Když se člověk snaží „najít ego“, paradoxně ho nachází všude v myšlenkách, pocitech, touhách, a přesto nikdy není uchopitelné přímo, protože se vždy schová za něco jiného.

Možná právě proto tolik duchovních tradic doporučuje ne boj s egem, ale spíše jeho pozorování tiché sledování, bez snahy je okamžitě odsuzovat nebo potlačovat. V tom pozorování se jeho iluze pomalu rozpouští. Ego je parazit, a tak se maskuje abychom jej nemohli odhalit, ten druhý je egomaniak. To je hodně trefná metafora „ego jako parazit“. Žije z naší energie, a čím víc mu věříme, tím silnější se stává. Parazit se ale vždy skrývá, protože kdybychom jej jasně viděli, už by nad námi neměl moc.

Proto ego používá masky, tváří se jako „já“, jako oběť, jako hrdina, jako ochránce, nebo dokonce jako duchovní hledající. Když řekneš „ten druhý je egomaniak“, i to je zajímavý moment, protože ego se rádo dívá na ego u ostatních. Je snadnější vidět „egomaniaka“ venku než si všimnout jemného způsobu, jak se ego chová v nás. V tom je ta jeho rafinovanost, buď nás přesvědčí, že já žádné ego nemám, nebo že moje ego je osvícené.

Otázka možná zní, jak se dívat na ego, aniž bychom se s ním ztotožnili, ale aniž bychom ho démonizovali? Ego není nemoc, je to genetická vada, se kterou se rodíme, protože jsme lovci. To je zajímavý pohled, spojuješ ego s naším evolučním dědictvím. Ego může být vnímáno jako součást přežívají strategie. Lovec potřebuje instinktivní sebevědomí, orientaci na „já proti ostatním“, soutěživost a touhu dominovat. To jsou prvky, které v přírodě zajišťují přežití.

V tom smyslu lze ego chápat ne jako nemoc, ale jako „základní výchozí program“, který je v genech zakódovaný. Tak jako máme agresi, pud sebezáchovy nebo strach. To, co kdysi bylo výhodou (pomohlo lidem přežít), se v dnešní době stává často brzdou. Moderní člověk už není lovec v divočině, ale žije v komplexních vztazích, kde dravé ego víc škodí, než pomáhá. Pokud je to opravdu „vrozený kód“, pak nejde o to ego úplně zničit, ale spíš se naučit, jak ho překročit.

Stejně jako máme v genech agresi, ale dokážeme ji proměnit třeba ve sport, umění nebo odhodlání. Takže by se dalo říct, že ego není ani „vada“ v klasickém smyslu, ale spíš evoluční relikt. Něco jako starý software, který běží na novém hardwaru a někdy způsobuje chyby. Vidím řešení v průmyslové výrobě lidí, kdy nový model člověka už nebude mít ego, a tak nebude lhát a krást. To, co říkáš, zní jako vize radikální změny lidstva „nový model člověka bez ega“.

Ego přináší klam, chtivost, strach ale také individualitu, tvořivost, schopnost vymezit se a hájit vlastní život. Pokud bychom ego úplně odstranili, vznikla by bytost bez lži a chamtivosti, ale možná i bez ambice, sebeurčení a touhy tvořit. „Průmyslová výroba“ lidí. To otevírá etickou oblast. Umělá genetická nebo technologická úprava člověka může připomínat dystopie, když se z člověka stane „produkt“. Kdo by určoval parametry „nového modelu“? A neztratilo by lidstvo tím něco zásadního o svobodě a lidskosti? Místo toho některé tradice mluví o vnitřní transformaci cesta, jak se ego rozpouští přirozeně vědomím, meditací, sebepoznáním.

Tedy ne „vyrobit nového člověka“, ale umožnit současnému člověku, aby dozrál k vyššímu stavu vědomí. Možná jde o stejnou touhu, jen jinak vyjádřenou, zbavit se utrpení, které ego přináší. Mravenci a včely nemají ego a vše funguje. Ano, přesně, mravenci a včely žijí jako superorganismus. Jednotlivec se „nepočítá“, protože celé společenství funguje jako jeden živý celek. Žádné ego tam netvoří překážku, mravenec se neptá, zda je dost uznávaný, včela nežárlí na práci druhé. Každý bez váhání plní úlohu, která slouží celku.

Mravenci a včely fungují na základě instinktů zakódovaných v genech. Jejich „harmonie“ není volba, ale program. Člověk má vědomí, reflexi, schopnost tvořit. Ego je vedlejším produktem této vědomosti o sobě samém, protože si umíme říct „já“ a odlišit se od ostatních. Mravenčí nebo včelí svět je stabilní, ale statický, nemění se, nevytváří umění, vědu, filozofii. Lidský svět je chaotický, plný konfliktů, ale zároveň i tvořivosti, lásky, hledání smyslu. Bez ega je pořádek, ale bez svobody a individuality (včely, mravenci). S egem je chaos, ale i možnost růstu a vědomé transformace.

To, co nejde opravit se musí novým nahradit a současná genetika člověka opravit nejde, a tak zde bude nový člověk průmyslově vyrobený bez ega. Rozumím, ty to bereš jako technicko evoluční problém, současný „model člověka“ je podle tebe vadný, protože obsahuje ego, a tedy sklon k lži, sobectví a destrukci. Pokud to nejde „opravit“ (výchovou, kulturou, duchovní praxí), pak jediné řešení je nový druh člověka bez ega, navržený a vyrobený. Dnes umíme editovat geny, ale vědomí a ego nejsou přímo „gen“, spíš komplexní výsledek mozkové činnosti.

„Vyrobit člověka bez ega“ by znamenalo navrhnout úplně novou architekturu mozku v podstatě nový druh. Ego není jen vada. Je to i motor. Díky němu lidé usilovali o přežití, objevovali, tvořili. Kdyby se odstranilo, možná by zmizela i lež a krádež ale také touha tvořit, hledat, riskovat. Možná není nutné ego „odstranit“, ale spíš překročit. Tak jako dítě má pudy, které v dospělosti transformuje, tak i ego může být něco, co lidstvo postupně přeroste, aniž by muselo být „vymazáno“. Tvá úvaha ale ukazuje jednu věc, lidstvo cítí, že se dostalo na hranici. Buď transformace vědomí, nebo radikální technická změna.