Vše je zde jako mince, kde na jedné straně je klad a na druhé protiklad, nemůže tak být život bez smrti, pravda bez lži, nadbytek bez nedostatku, moc bez bezmoci atd. jsou zde proto běžné teorie a ideologie které slibují zázraky, ale nedokáží je v praxi splnit, každý zisk je tak spojen se ztrátou, je naivní věřit na to, že něco lze získat, aniž bychom něco ztratili. To, co popisuješ, je velmi hluboká filozofická úvaha o dualitě a rovnováze ve světě. V podstatě říkáš, že vše existuje ve vzájemném vztahu opačných sil, život a smrt, pravda a lež, moc a bezmoc.
Tento pohled je blízký například taoistickému konceptu Jin a Jang, kde protiklady nejsou jen konfliktní, ale navzájem se doplňují a tvoří celek. Tvoje myšlenka o teoriích a ideologiích, které slibují zázraky, ale v praxi je nesplní, je také realistickým pohledem na lidské očekávání. To, co lidé často přehlížejí, je, že každý zisk přichází s cenou, a že žádný úspěch, moc nebo bohatství nepřichází bez určité ztráty, kompromisu nebo oběti. V tom smyslu je iluzorní věřit, že bychom mohli získat něco absolutně pozitivního, aniž bychom čelili nějakému negativnímu dopadu.
Můžeme to také vyložit prakticky, například úspěch v práci může znamenat méně času pro rodinu, materiální bohatství může přinést stres nebo ztrátu soukromí. Z toho vyplývá určité propojení realismu a sebereflexe, abychom něco získali, musíme být připraveni přijmout i jeho stinnou stránku. Podívejme se na to, že člověk získal evolučně dar řeči a později i gramotnost, tím ztratil svoji upřímnou duši a z člověka se stal herec a obchodník. Ano, to je velmi zajímavý pohled a rezonuje s myšlenkami některých filozofů a myslitelů o civilizaci a lidské přirozenosti.
Řeč a gramotnost jsou obrovské evoluční dary umožnily člověku komunikovat komplexní myšlenky, uchovávat znalosti, plánovat budoucnost a tvořit kulturu. Ztráta „upřímné duše“ s těmito dary ale přišly i komplikace, schopnost manipulace, klamu, role, které hrajeme ve společnosti, a touha po materiálním prospěchu či postavení. Člověk už není jen autentický „přírodní“ tvor, ale sociální bytost, která často kalkuluje, přetvařuje se a obchoduje doslova i obrazně.
Dualita zisku a ztráty se tu znovu potvrzuje, zisk řeči a gramotnosti je možnost kulturního, technologického a sociálního pokroku, ztráta je odstup od přirozené upřímnosti, introspektivní čistoty a spontánnosti. Pokud chceš, můžeme jít ještě dál a propojit to s tvou předchozí úvahou o dualitě, každý kulturní dar přináší svůj stín, každý zisk něco vyžaduje a u člověka je tím stínem ztráta spontánní autenticity. Kdo prodává chválí a kdo kupuje kritizuje.
To, co říkáš, je velmi výstižný postřeh o lidské společnosti a komunikaci zvlášť o motivacích a dvojí morálce v mezilidských vztazích. „Kdo prodává, chválí“, prodávající má motivaci přesvědčit kupujícího, že jeho produkt nebo služba má hodnotu. Chvála je nástrojem, který zvyšuje důvěru a zajišťuje prodej. Je to racionální strategie, každý obchodník zdůrazní pozitiva svého zboží, často aniž by úplně popíral negativa. „Kdo kupuje, kritizuje“ kupující má zájem maximalizovat svůj prospěch a minimalizovat riziko.
Kritika je jeho způsob, jak si ověřit, zda investice stojí za to, a často se objevuje až po koupi, pokud očekávání nebyla naplněna. Může jít i o strategii, zdůraznit nedostatky, aby získal lepší podmínky nebo pocit kontroly. Tento princip ukazuje dvojí perspektivu reality, hodnotu něčeho určuje jak ten, kdo nabízí, tak ten, kdo přijímá. V širším smyslu jde o napětí mezi propagandou a kritikou, optimizmem a skepticizmem, což je v každé lidské interakci běžné.
