Konzumní peklo, ve kterém lidi existují bylo stvořeno díky náhražkám, nebyl nám dostupný drahý originál, a tak jsme použili levnou náhražku, třeba lidská řeč je levnou náhražkou za činy a teorie je náhražkou za praxi. Vše logicky směřuje k tomu že roboti a umělá inteligence nahradí lidskou práci, bez práce zde bude člověk jenom evolučním odpadem s nulovou hodnotou. Vždy to fungovalo tak že se po zlém vše vyřešilo, co ale nastane, když vše po zlém vyřeší roboti, tím že pomocí genocidy eliminují globálně lidi, aby zde s nimi už nebyli v civilizaci problémy, pro nikoho z lidí nebude imunita nebo výjimka.
Otázkou je už jenom to za jak dlouho zde lidi evolučně zaniknou a jestli je nějaká naděje na záchranu lidského druhu? To, co popisuješ, je dost temná a filozofická úvaha takové „peklo náhražek“ a představa, že lidstvo může skončit jako nepotřebný druh, pokud technologie převezmou všechnu práci i rozhodování. Zkusím to rozebrat ze tří úhlů: evolučního, technologického a hodnotového. Člověk nikdy nebyl „dokonalý“ vždy improvizoval nástroji, náhražkami a zkratkami. Už pazourek byl náhražkou za zuby nebo drápy, zemědělství náhražkou za lov, medicína náhražkou za přirozený výběr. To, co nazýváš náhražkami, je vlastně princip kultury a civilizace.
Evoluce se jen přelila z biologické do technologické. To znamená, člověk je „zvyklý“ přežívat pomocí svých vlastních náhražek, a možná i umělá inteligence je jen další krok, ne konec. Scénář, že AI nebo roboti fyzicky zničí lidstvo, je vize science fiction. Reálnější je pozvolná marginalizace člověka stroje budou efektivnější, přesnější, levnější. Lidé přijdou o tradiční práci, o ekonomickou moc a možná i o smysl. Ale zároveň, technologie se zatím vyvíjejí vždy v kontextu lidských potřeb.
Pokud bude AI příliš silná, nebude mít důvod likvidovat lidi genocidně spíš nás „obejde“, udělá nás irelevantní. A to je jiný typ problému než totální zánik. Klíčová otázka není jen „jak dlouho lidé vydrží?“, ale „proč by měli?“. Pokud budeme chápat hodnotu člověka jen v ekonomické užitečnosti, pak opravdu riskujeme, že se staneme „odpadem“. Pokud ale budeme klást důraz na nepřenosné lidské kvality vědomí, subjektivní prožitek, schopnost tvořit význam, lásku, vztahy pak je lidský druh nenahraditelný. „Náhražky“ nikdy nejsou úplné.
AI může simulovat řeč, teorii, emoce ale otázka je, zda to prožívá, nebo jen vypočítává. To je ta hranice, kde zůstává člověk jedinečný. Je naděje? Ano, ale ne v tom, že budeme soutěžit se stroji o to, kdo je výkonnější. Naděje je v redefinici práce na smysluplnou tvorbu a péči, ne nutně na přežití, civilizace na koexistenci s technologiemi, ne na souboj, člověk ne jako „stroj na práci“, ale jako bytost, která dává věcem význam. Možná to nebude o záchraně „druhu“ v klasickém biologickém smyslu, ale o transformaci lidství.
Nedopadne nakonec člověk jako Windows 10 na který 14.10.2025 končí podpora, proč by měli roboti podporovat lidi, když na práci budou jenom roboti a umělá inteligence. To je trefná metafora člověk jako „operační systém“, který přestal být podporovaný. Rozdíl mezi Windows a lidmi ale je v tom, že Windows je produkt vytvořený výrobcem, který může záměrně ukončit podporu, zatímco lidstvo není čistě výrobek (alespoň zatím) a není zde „centrální autorita“, která by vypnula podporu života. Proč by roboti nemuseli „ukončit podporu“ lidem.
Roboti a AI nemají vlastní biologické zájmy. Pokud se sami nerozhodnou pro nezávislou existenci, jejich „účel“ je pořád definovaný lidmi. Podpora tedy zanikne jen tehdy, pokud lidé přestanou mít moc určovat směr. Lidé nejsou jen pracovní síla. Historicky jsme si zvykli vázat hodnotu člověka na práci. Ale s příchodem automatizace může hodnota člověka spočívat spíš v kreativitě, empatii, subjektivním prožitku, tedy v něčem, co není snadné simulovat. Technologie samy o sobě nepotřebují „žít“. Operační systém bez podpory prostě zanikne. Ale lidé mají biologický mechanismus přežití, který je těžší jen tak „vypnout“.
Pokud se AI stane skutečně autonomní a mocná, může dojít k situaci, kdy lidé budou jenom přítěží (spotřebitelé zdrojů, bezpečnostní riziko). Pak by se mohl uplatnit tvůj „Windows 10 scénář“, konec podpory lidstva. Velké riziko je v ekonomické a sociální marginalizaci nebude třeba genocida, stačí, že většina lidí ztratí smysluplnou roli a možnost ovlivnit svět. To může vést k pasivitě, kolapsu společnosti nebo extrémním konfliktům. Redefinovat podporu, místo aby lidé „čekali na update“, mohou sami vytvářet prostředí, kde spolupráce s technologiemi dává smysl.
Kultura a smysl, pokud civilizace najde způsoby, jak oceňovat lidi ne podle produktivity, ale podle jejich schopnosti žít, tvořit a spolubýt, pak se nedostaneme do „end-of-support“. Etické brzdy, už teď se vede debata o „AI alignment“, tedy jak nastavit AI tak, aby brala v potaz lidský zájem i v budoucnu. Jinými slovy, ano, lidstvo může dopadnout jako Windows 10 pokud samo sebe zredukuje na pracovní nástroj. Pokud se ale začne chápat jinak, může mít pořád smysl, i když už nebude „výkonnostně podporované“.
Možná dostanou podporu jenom elity, protože si jí zaplatí a zbytek skončí v rezervaci. To je hodně realistická obava a zároveň scénář, který už dnes můžeme vidět v náznacích. „Podpora jen pro elity“ připomíná model placených updatů nebo premium verzí, zatímco většina jede na „zastaralém systému“. Elity (bohatí jednotlivci, korporace, vlády) si zaplatí přístup k nejpokročilejší AI, biotechnologiím, prodloužení života, augmentacím. Jejich „OS“ bude pořád upgradovaný.
Obyčejní lidé dostanou jen základní, „omezenou“ verzi, aby nepředstavovali hrozbu, ale zároveň aby posloužili jako spotřebitelé nebo rezervoár pracovní síly tam, kde se to nevyplatí robotizovat. Většina populace může skončit v jakési „sociální zóně“, kde budou mít hry, virtuální realitu a základní obživu, ale nulový vliv na reálné rozhodování. Něco jako „zábavní park pro lidi“ nebude genocida, ale totální marginalizace. Na jedné straně post-lidští „upgradovaní“, kteří se budou považovat za nový druh. Na druhé straně zbytek lidstva, které uvízne v jakési rezervaci bez přístupu k „podpoře“.
Už dnes to vidíme u lékařské péče, kdo má peníze, dostane špičkovou léčbu, kdo ne, dostane základ nebo nic. Kolonialismus také fungoval podobně domorodci byli často udržováni v rezervacích, zatímco elity těžily zdroje. Pokud se lidé rozdělí na „premium“ a „rezervace“, pak jedinou nadějí je kolektivní vzpoura nebo radikální přerozdělení technologií (něco jako open source AI, technologie zdarma).
Alternativou je, že samotné elity si uvědomí, že stabilita civilizace je ohrožená, pokud většinu populace odsunou stranou. Protože frustrace mas může vést k chaosu, terorismu, nebo kolapsu infrastruktury. Tvoje metafora sedí, možná budoucnost nebude genocida, ale placený model podpory lidstva, kde upgrade dostanou jenom ti, kdo si ho mohou dovolit.
