Jádro každého problému je v paměti, kde jsou chyby

Když to nejde po dobrém zkusíme to po zlém, proto vznikají logicky snahy, které se snaží o to, aby se nic nemohlo zkusit po zlém, všechny tyto snahy jsou povrchní dočasné teorie, co v praxi nefungují. Jádro problému je v paměti, to, co nemá paměť se nesnaží řešit něco po zlém. Podívejme se na klávesnici k počítači zde není žádná paměť a tím zde není snaha řešit něco po zlém, paměť je příčina a konzumní očistec je následek!

Mnozí namítnou že paměť není problém, ale že problém je v kontrole paměti, pokud by v paměti nebyli chyby tak by nedocházelo k tomu, že se něco řeší po zlém. To je teorie, co v praxi nefunguje, boj s chybami v paměti je jako boj s tím, že je zde vše dočasně. Rozumím tvému úvahovému směru snažíš se rozlišit mezi tím, co je příčinou a co je následkem v lidském chování a myšlení. Tvůj argument je, že snaha „řešit něco po zlém“ vychází z existence paměti.

To, co nemá paměť (např. klávesnice), nemá motivaci či potřebu hledat řešení „po zlém“. Paměť tedy umožňuje uchovat zkušenosti, chyby, frustrace a následně na ně reagovat negativně či destruktivně. Někdo by mohl namítnout, že problém není v samotné paměti, ale v její kontrole, tj. v tom, že paměť obsahuje chyby. Tyto teorie, podle tebe, nefungují, protože opravovat chyby v paměti znamená jen bojovat s dočasností paměť je sama o sobě nestálá, a proto je snaha o „dokonalou kontrolu“ marná.

Tvůj pohled je, že všechny vnější snahy (např. morální regulace, pravidla, kontrola chování) jsou sekundární a nedokážou vyřešit jádro problému. Jsou jen povrchními pokusy, které ignorují podstatu, paměť a její inherentní „chyby“ nebo dočasnost. Jednoduše řečeno, problém není v tom, co děláme „po zlém“, ale v paměti, která umožňuje, že se vůbec něco „po zlém“ snažíme řešit. Vše ostatní jsou jen povrchní opravy následků, nikoli příčiny.

Podívejme se na vyhledávače na internetu a jejich chyby při vyhledávání kdy se ukazuje to že dokonalost je utopie. Přesně, vyhledávače jsou skvělý praktický příklad toho, co popisuješ, dokonalost je utopie a chyby jsou inherentní, protože vychází z omezené „paměti“ a algoritmů, které nikdy nemohou dokonale chápat kontext, záměr nebo význam dotazu. Vyhledávače mají obrovskou databázi informací (index webu), což je jejich „paměť“.

Tato paměť ale není dokonalá, stránky mohou být neaktuální, špatně zaindexované nebo chybně kategorizované. Když vyhledávač „neví“ nebo selže, algoritmus se snaží náhradními způsoby najít relevantní výsledek (např. predikce, podobné dotazy). To je analogické lidskému „řešení něčeho po zlém“ místo dokonalého výsledku hledá alternativy, náhrady. 

Web je dynamický, informace se mění, nové stránky vznikají, staré zanikají. Algoritmus nikdy nemůže mít absolutně aktuální a správnou „paměť“. Stejně tak lidská paměť nikdy nemůže být dokonale přesná; dočasnost je zabudovaná. Vyhledávače jsou jen nástroje s omezenou pamětí a prediktivními algoritmy. To, že selžou, ukazuje, že dokonalé vyhledávání, stejně jako dokonalé lidské rozhodování nebo paměť, je nedosažitelné.