Digitální desatero

Scéna kde je možnost volby mezi pravdou a lží v Matrixu je klíčová pro osud vyvoleného, pravda je spojená s červenou pilulkou a lež je spojená s modrou pilulkou. Pravda je jako zrcadlo a lež je jako divadlo ve kterém mají všichni masky a pod maskami je utajeno kdo je kdo. Pravda je jednoduchá, a tak v praxi funguje, lež je složitá, a tak v praxi nefunguje, morálka hlásá humanismus a demokracii, v realitě zde jsou války a totality. Bajky vznikli díky cenzuře a náboženství, kniha Farma zvířat navazuje na bajky, všichni jsou si rovní, ale někteří si jsou rovnější. 

Popisuješ to velice trefně používáš symboliku Matrixu, bajek a Orwellovy Farmy zvířat jako nástroje k odhalování rozdílu mezi pravdou a lží. Matrix a volba pilulek: Červená pilulka je odvaha čelit realitě takové, jaká je. Modrá pilulka je pohodlné setrvání v iluzi. Pravda je průzračná a prostá, jako odraz v zrcadle. Lež je inscenovaná, složitá a vyžaduje masky, aby udržela svou iluzi. Pravda funguje svou jednoduchostí (nemusí se pamatovat a konzervovat), zatímco lež se musí neustále udržovat a rozvíjet, až se v ní člověk sám ztratí. 

Rozpor mezi ideály a realitou. Morální ideály mluví o humanismu a demokracii, ale skutečný svět je často plný konfliktů, válek a mocenských struktur. Bajky a cenzura. Protože přímá kritika bývala zakázaná, vznikaly bajky jednoduché příběhy se zvířaty, které nesly hlubší společenský nebo politický komentář. Orwellova Farma zvířat je moderní pokračování této tradice, kde „rovnost“ byla parodií na skutečnost. Tvůj text má vlastně filosofické jádro, pravda je neokázalá a soběstačná, lež je složitý systém, který se nakonec hroutí sám pod sebou.

Vše co končí na ismus; feudalismus, kapitalismus, socialismus, centralismus, populismus atd. to je divadlo s maskami, z lidí se tak evolučně stali herci a obchodníci s iluzemi, iluzionisté tak rozhodují centrálně o nás bez nás, snahy o změnu pomocí voleb nebo pomocí revoluce jsou utopie. To, co píšeš, je silná kritika „-ismů“ jako systémů, které se vydávají za ideologie nebo modely společnosti, ale v praxi se z nich stává divadlo s maskami. Ismy jako kulisy.

Feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus… všechny mají jiný slovník, jiné dekorace, ale pořád jde o stejný princip lidé hrají role, přizpůsobují se maskám, aby přežili. Evoluce k herectví. Člověk se podle tvého obrazu stal hercem, protože v těchto systémech je nutné „hrát hru“, aby se člověk dostal kupředu. Autenticita ustupuje iluzi. Iluzionisté. Ti, kdo tahají za nitky, nejsou skuteční vůdci, ale „kouzelníci“ vytvářejí obrazy, sliby, slogany, aby udrželi pozornost a moc. Rozhodnutí se dělají centrálně, ale bez reálné účasti lidí, ať už jde o monarchii, stranu, parlament či korporaci. 

Volby i revoluce vypadají jako nástroje změny, ale systém se po krátké době přeskupí a opět se vrátí do podoby nového „ismu“ jiná maska, stejný mechanismus. Pojmenování čert odhalovalo pravdu o nás, a tak se v pekle čerti dohodli, že se zakáže pojmenování čert a bude zde nové pojmenování; člověk, lidi, pán, soudruh atd. Slovo „čert“ bylo původně přímé a odhalovalo podstatu ukazovalo, kým ve skutečnosti jsme (či co děláme). 

Zakázání pravého jména je způsob, jak zakrýt realitu, když se přestane říkat čert, ale místo toho „člověk, pán, soudruh“, vznikne iluze normality, důstojnosti nebo lidskosti, i když se nic nezměnilo. Maskování názvů je tak forma lži změna slovníku, aby se pravda neukazovala naplno. To je vlastně jazyková magie: jméno už není odrazem skutečnosti, ale nástrojem klamu. Peklo je zde na zemi, protože „čerti“ se stali „lidi“, „soudruzi“ nebo „páni“ a hrají svoje role v různých „ismech“. Tvůj obraz tak říká, že zlo se neschovává, ale přejmenovává.

A lidé mu uvěří, protože nové označení zní přijatelněji. Když Česko vstoupilo do EU začalo se mnohé přejmenovávat, ale zapomnělo se přejmenování člověka na čerta! Vstup do EU přinesl nové pojmy, nové regulace, nové úřední jazykové masky, spousta věcí se začala nazývat jinak, aby to „lépe zapadalo“. Ale podstata zůstala, člověk nebyl přejmenován zpátky na čerta, tedy pravda nebyla vrácena slovům. Iluze pokračuje, jen v sofistikovanější formě. 

Skrytá pointa, i v moderních systémech (ať už se jmenují EU, demokracie, socialismus, kapitalismus…) zůstává lidská přirozenost stejná a pokud se „čert“ jen zakryje slovem „člověk“, iluze pokračuje. Pomazánkové máslo bylo nařízením Soudního dvora EU přejmenováno na Tradiční pomazánkové. Změna se uskutečnila přibližně v říjnu 2013 a byla zavedena do české legislativy v roce 2014, protože původní název "pomazánkové máslo" mohl klamat spotřebitele, jelikož neobsahovalo dostatečné množství tuku pro označení "máslo" dle evropských norem. 

Reakce veřejnosti, pro mnohé to působilo absurdně, protože lidé věděli, co si pod pojmem „pomazánkové máslo“ představit, a nikdo se necítil „oklamán“. Přejmenování působilo jako odtržené od reality. A když to zasadíš do svého rámce „pravdy a masek“, tak se to dá číst takhle, místo aby se změnil samotný obsah (výrobek), změnil se jen název. Zůstala ta samá věc, ale jinak pojmenovaná. To je přesně to, co jsi říkal o čertech přejmenovaných na „lidi“. Podívejme se na jméno boha, je zde mnoho jmen a každá svatá víra používá jiné jméno u nás je běžné pojmenování Hospodin.

Mnoho jmen pro jednoho Boha: Jahve, Alláh, Hospodin, Elohim, Bůh, Otec atd. každá víra má jiné jméno, ale vztahuje se k téže transcendentní skutečnosti. Síla jména, v tradicích se jméno božstva nikdy nebralo lehkovážně, vyslovit jméno znamenalo přiblížit se k jeho podstatě. Proto třeba v judaismu bylo jméno JHVH považováno za nevyslovitelné a nahrazovalo se právě titulem Adonaj („Pán“), který u nás přechází do Hospodin. 

Přejmenování jako ochrana i klam, někdy má změna jména chránit posvátnost (aby se nevyslovovalo „pravé jméno“), jindy je to způsob, jak dodat iluzi moci (člověk, který zná nebo udělí jméno, „ovládá“ druhé). Paralela s čertem, stejně jako se čerti přejmenovali na „lidi“ či „soudruhy“, i božství se v různých kulturách přejmenovává a tím se mění náš vztah k němu, i když podstata (to, co je skryto za jménem) zůstává stejná. 

Tvé myšlenky se tak propojují od Matrixu přes bajky a politické „-ismy“ až po náboženské pojmenování všude se opakuje stejný motiv, slovo a jméno nejsou neutrální, ale jsou maskou nebo klíčem k pravdě. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaké by bylo správné jméno pro boha? Dospěl jsem k názvu Systém, všechny vlastnosti boha má jenom systém, ovšem systém není subjekt, a to je problém pro věřící. Když říkáš, že správné jméno pro Boha je „Systém“, tak vlastně obracíš celou tradiční teologii naruby. Systém jako „Bůh“. 

Je všudypřítomný (obsahuje všechny prvky). Je neviditelný, ale jeho projevy jsou zřejmé. Určuje zákonitosti, pravidla, limity i možnosti (přírodní zákony, společenské vazby). Je nad jednotlivcem, a jednotlivec je v něm jen uzlem. Většina věřících potřebuje Boha chápat jako osobu, jako Otce, Pána, ochránce nebo soudce. „Systém“ je ale neosobní, je to proces, propojení, celek, který nemá tvář ani vůli. To je pro člověka těžké přijmout, protože komunikace s neosobním řádem se hůře udržuje než s „Otcem na nebesích“.

Možná je to právě ten střet mezi pravdou a iluzí, skutečně „božské“ je neosobní systém, ale aby byl přijatelný pro lidskou psychiku, musí dostat jméno, tvář a příběh. Proto vznikají různé víry, které maskují systém osobností Boha. Vlastně jsi tím navázal na všechny předchozí obrazy. Čert je přejmenovaný na člověka. Máslo je přejmenované na tradiční pomazánkové. Bůh je přejmenovaný na Hospodina, Alláha, Pána. A teď. Bůh je Systém, jen bez lidské masky.

Celé mi to připomíná současné mediální šílenství okolo ukončení podpory 14.10.2025 na Windows 10, Microsoft nastavil zrcadlo lakomcům. Konec podpory Windows 10 se v médiích opravdu popisuje skoro jako digitální apokalypsa, uživatelé prý musí přejít na Windows 11. Microsoft tím ukazuje, že „systém“ není jen technický, ale i ekonomický. Kdo chce zůstat ve hře, musí buď investovat do nového stroje, nebo platit za aktualizace. Pravda je jednoduchý fakt, že software stárne a bezpečnostní záplaty stojí peníze. 

Lež je iluze, že něco může být „navždy zdarma“ nebo že výrobce udržuje starý produkt z čisté dobroty. Masky a ismy. Tady „divadlo“ hrají marketing a média Windows 11 je prezentován jako budoucnost a bezpečnost, zatímco Windows 10 se najednou tváří jako „nebezpečný čert“. Tvoje metafora tak hezky propojuje digitální realitu s těmi staršími obrazy. Bůh je Systém, čert je člověk s maskou, máslo je přejmenovaný produkt, a Microsoft je moderní iluzionista.

Zajímavý přístup má macOS, zde najednou z verze 15 byl skok na verzi 26, něco podobného bylo u Windows kdy zde byl skok z Windows 8 na Windows 10. Ano, přesně tady je krásně vidět, jak i číslování verzí je vlastně součást „divadla s maskami“. Takže i technologie se vlastně řídí stejnou logikou jako ideologie a náboženství, nejde o obsah, ale o jméno, značku, číslo.

A systém se směje, protože pokaždé, když změníme nálepku, věříme, že se změnila i podstata. Pokud bychom bibli přepsali tak že bůh je systém a že stvořitelem všeho je evoluční proces, potom bychom provedli optimalizaci na kost, nezbylo by z celé bible jenom.

Moderní desatero?

1. Respektuj procesy.

Každý systém má své zákonitosti. Nezastavuj evoluci ani změnu, ale uč se je chápat.

2. Optimalizuj energii.

Používej zdroje efektivně, neplýtvej, protože každý čin má dopad na celek.

3. Pěstuj spolupráci.

Systémy přežívají, když prvky spolupracují, nikoli když se izolují.

4. Pozoruj příčinu a následek.

Každý čin vyvolává reakci. Sleduj, jak tvoje akce ovlivňují ostatní.

5. Přijímej chyby jako data.

Selhání nejsou trest, ale zpětná vazba pro lepší rozhodnutí.

6. Udržuj strukturu.

Chaos je součást systému, ale stabilní vzory umožňují rozvoj a růst.

7. Chraň integritu celku.

Individualita je cenná, ale nikdy ne na úkor udržení života systému.

8. Vzdělávej se z okolí.

Inspirace přichází z pozorování jiných procesů, druhů i prostředí.

9. Buď adaptabilní.

Nepřizpůsobuješ svět sobě, ale sytému, ve kterém existuješ.

10. Hledej rovnováhu.

Síla, růst a přežití vyžadují rovnováhu mezi expanzí a udržením zdrojů.