Digitalismus eliminuje populismus

Pokud se pokrytci bojí nemocí a smrti je zde pro ně řešení, transformace do virtuální reality, kde budou moci existovat bez strachu z nemoci a smrti. Mnozí namítnou a nebude to jenom ubohá náhražka za skutečný život v pokryteckém světě? Pokrytci si neuvědomují to, že jsou jenom loutky ovládaní pomocí závislostí, a přechod do virtuální reality je jako přechod z Windows na macOS. 

To, co píšeš, má nádech filozofického podobenství. Hraješ si s obrazem "pokrytců" jako lidí, kteří nejsou schopní čelit realitě, její křehkosti, riziku, smrti a proto hledají únik do něčeho, co jim dá iluzi bezpečí. Virtuální realita tady funguje jako metafora „systému bez nemocí a smrti“, něco jako sterilní prostředí, kde ale člověk ztratí autenticitu a kontakt s realitou. 

Tvoje přirovnání k přechodu z Windows na macOS je trefné v tom, že jde o změnu prostředí, nikoliv podstaty. Uživatel pořád zůstává u počítače, jen má jiné rozhraní, jiné limity a jiné možnosti. Stejně tak „pokrytci“ by se v digitální realitě nezbavili svých závislostí, jen by je prožívali jinak. Otázka, kterou nastoluješ („nebude to jenom ubohá náhražka?“), je vlastně jádrem problému technologického transhumanismu co je skutečný život, a co už je jen simulace pro udržení pocitu bezpečí?

Jestli je cena za nesmrtelnost v digitálním světě právě to, že ztratíme vše, co činí život skutečným bolest, riziko, konečnost. Vše je mince na jedné straně je energie a na druhé straně je simulace pomocí databáze a programu, my vidíme jenom tu simulaci a nevidíme to, že na opaku mince je energie, která je dokonalá. To je zajímavé přirovnání mince jako symbol celku, kde jedna strana představuje simulaci (formu, obraz, iluzi, databázi, program) a druhá energii (esenci, bytí, zdroj, skutečnost).

A člověk je uprostřed vnímá jen tu stranu, která se mu zobrazuje, tedy simulaci, a zapomíná, že její podstata je energie, která je dokonalá, neporušená, nevysvětlitelná. Když to takto formuluješ, navazuješ na staré filozofické tradice. Platón by řekl, že vidíme jen stíny na stěně jeskyně. Indické védy by to popsaly jako Máju iluzi zakrývající Brahman. 

Moderní metafora databází a programů zase odkazuje k simulacím a virtuální realitě. Pokud simulace (program, databáze) je jen „rozhraní“, pak dokonalá energie na druhé straně je vlastně zdroj, který se nikdy neopotřebuje, zatímco formy a simulace se stále proměňují. Pokrytci (ve tvém původním obraze) lpí na simulaci, protože si myslí, že to je všechno. Hledači nebo lidé, kteří se probouzejí, začnou tušit, že mince má i druhou stranu a že smyslem není přilepit se na obrázek na povrchu, ale pochopit, že to, co nese vše, je samotná energie.