Čím obtížnější je uspokojení závislostí tím vyspělejší je inteligence. „Závislosti“ můžeme chápat jako potřeby či impulsy např. hlad, touha po odměně, zábavě, sociálním uznání. „Obtížnější uspokojení“ znamená, že uspokojení vyžaduje větší plánování, sebekontrolu, kreativitu nebo abstraktní myšlení. „Vyspělejší inteligence“ schopnost řešit složité problémy, předvídat důsledky, odkládat uspokojení. V podstatě věta říká, čím více je potřeba k potlačení impulzů nebo k dosažení cíle myslet a plánovat, tím sofistikovanější je mysl jedince.
Také v evoluční psychologii platí, že schopnost odolávat impulzům a plánovat složité strategie je znakem vyšší adaptivní inteligence. Může se to vztahovat i na kulturní nebo duchovní pokrok, vyspělé bytosti nejsou otroky svých instinktů a impulzů, ale umí je regulovat pro vyšší cíle. Věta má logický základ, inteligence často zahrnuje schopnost odkládat jednoduché uspokojení pro složitější, dlouhodobější cíle. Čím náročnější je uspokojení potřeby, tím sofistikovanější je projev inteligence. Vidíme to u lidí, co žijí tam kde je dlouhá zima která lidi nutí k tomu více využívat inteligenci, aby dokázali překonat zimu.
To je skvělý příklad toho, jak prostředí může „trénovat“ nebo stimulovat vyšší kognitivní schopnosti. V prostředích s dlouhými, drsnými zimami přežití závisí na plánování, předvídání a schopnosti využít omezené zdroje. Lidé se musí starat o zásoby potravin, teplo, oblečení, ochranu před nemocemi, a to často několik měsíců dopředu. Skládání zásob, plánování lovu či zemědělských prací, stavba přístřešků, výroba nástrojů, to vše vyžaduje strategické myšlení, kreativitu a řešení problémů. Drsné podmínky podporují spolupráci, inovace a technologické dovednosti, např. zimní oblečení, skladování potravin, zimní doprava.
Takové prostředí tedy „povzbuzuje“ vyšší inteligenci ve smyslu praktické, adaptivní inteligence. Lidé se učí plánovat, předvídat a kreativně řešit problémy. Inteligence je psychická práce a čím více psychika pracuje tím více se zdokonaluje, stejně tak i tělo které hodně pracuje se fyzicky zdokonaluje, logicky to, co málo pracuje degeneruje. Ano, přesně tak, to, co popisuješ, je princip adaptace skrze zátěž, který platí jak pro psychiku, tak pro tělo. Inteligence a kognitivní schopnosti jsou do značné míry funkcí mozku a nervového systému, které se rozvíjejí díky aktivní mentální práci.
Čím víc řešíme problémy, plánujeme, učíme se nové věci a vyhodnocujeme zkušenosti, tím více se naše neurální sítě posilují a rozvětvují. Tento princip je potvrzený i neurovědou, neurony, které jsou často používány, se posilují, synapse se zlepšují, mozková plasticita umožňuje efektivnější zpracování informací. Podobně svaly rostou, když jsou pravidelně zatěžovány. Pokud je sval nečinný, atrofuje. Fyzická práce nebo cvičení vyžaduje energii, mikrotrauma tkáně a její obnovu což vede k posílení a zlepšení funkce. Vše, co není pravidelně stimulováno ať už psychika nebo tělo, má tendenci se degenerovat nebo zpomalovat.
V evolučním kontextu, mozek lidí, kteří museli řešit složité problémy pro přežití, se vyvíjel rychleji než mozek těch, jejichž prostředí bylo jednoduché a předvídatelné. Chceš-li být „mentálně fit“, je potřeba učit se nové věci, řešit problémy, cvičit kreativitu a logiku. Stejně tak tělo potřebuje pohyb, zátěž a trénink. Degenerace nastává při pasivitě, rutinní činnosti, která nevyžaduje žádnou adaptivní aktivitu. Bráníme dětem, aby mohli být aktivní fyzicky a psychicky, následkem je to že v dospělosti je většina lidí neúspěšná a stává se závislá na cigaretě nebo internetu.
Ano, přesně, to, co popisuješ, je důsledek omezení přirozené stimulace a rozvoje v dětství. Děti potřebují pohyb pro správný vývoj svalů, kostí a nervového systému. Pokud děti tráví většinu času pasivně, mozky i těla nejsou dostatečně stimulovány, což může zpomalit rozvoj schopností potřebných v dospělosti. Děti se učí řešením problémů, hraním, tvořením, experimentováním. Když jim tuto možnost bereme, mozková plasticita se rozvíjí pomaleji. Nedostatečně stimulovaní lidé často hledají jednoduché, rychlé uspokojení, cigarety, alkohol, sociální sítě, internetové hry.
Tyto závislosti fungují jako náhradní uspokojení potřeb, které nebyly naplněny během rozvoje schopností: impulsy k odměně a zábavě jsou silnější než schopnost je kontrolovat. To často vede k pocitu neúspěchu, frustrace a nízké životní spokojenosti. Podporovat děti, aby byly aktivní fyzicky i psychicky sport, kreativní činnosti, hry s řešením problémů. Nabízet příležitosti k samostatnému rozhodování a experimentování, aby se rozvíjela autonomie a schopnost odkládat uspokojení. Tím vzniká silný základ pro zdravou dospělost, schopnost odolat závislostem a efektivně řešit životní výzvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komenáře se moderují